úterý 30. června 2015

Budoucnost - Máme se jí děsit nebo se na ní těšit

Inspirace na tento článek mě napadla už před dlouhou dobou, jen jsem nevěděla, jak to zformulovat.

Přece jen už dospívám rychleji než jsem očekávala a brzo mě čeká vybírání vysoké školy či univerzity. Nedokážu si představit, že již za 2 roky budu mít za sebou přijímací testy na školy a budu nervózně očekávat poštu, kde bude napsáno, zda mě přijali či ne.

Jenže pak se tu vkrádá myšlenka: SAKRA, ZA ROK A PŮL MATURUJI, NIC NEUMÍM A NEVÍM, CO CHCI DĚLAT!
Osobně totiž potřebuji víc času na přípravu a třeba četbu už chci dodělat o těchto prázdninách (Jak anglickou, tak českou).

A přece jen mě budoucnost děsí.
Stále se rozhoduji nad semináři, nad předměty, ze kterých chci maturovat a kam vůbec chci jít.

Na mé škole se maturuje 2+3 neboli státní maturita + 3 školní → U mě to znamená Matika, Čeština + Angličtina, Fyzika a ?
Nevím z čeho dalšího chci maturovat a to mě děsí ohledně seminářů. Co když si zvolím špatně, co když budu potřebovat něco jiného?

Myslím, že nejsem jediná, kdo se budoucnosti bojí. Vidím každý den, jak dělám plno chyb a stejně tak je dělají i ostatní okolo mě, a i když si to neuvědomím, ptám se sama sebe, když vidím i v práci, jak jsou lidi po maturitě rádi, že jsou rádi.

Na to, že mi je 17, tak mám i dost vysoké cíle, ale to je dobře, jenže pak je tu otázka, co když se mi ani jeden nepodaří?

Snažím se proti tomu nějak "obrnit" (co je tohle za slovo?!), asi jako každý, ale každý má jiný způsob. Já se většinou kouknu na to, co dokázali lidi v mé rodině. 2 odlišné světy - Bohatí a chudí, Strhaní prací a veselí.
Teď jen jestli si přát ten první nebo ten druhý.

Závěrem: Budoucnost je otevřená záležitost a věřim, že nic není jen tak, všechno je dáno a je jen na nás, jak to bude.

A jak se potýkáte s myšlenkami na budoucnost vy? Ráda si přečtu zpětnou vazbu v komentářích ↓

Nicol

1 komentář:

  1. Je potřeba mít velké cíle. :) Já osobně se vůbec budoucnosti nebojím a ani si nepřipouštím žádné myšlenky, že by se mi nepodařilo něco z toho, co chci. Spíš se bojím, že to všechno strašně rychle uteče. Čas tak strašně letí.
    Zkus nakouknout do knihy Tajemství (Rhonda Byrne). Vypadá sice trochu fanaticky, ale dala mi toho strašně moc do života. :)
    KattyLife

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář.