pondělí 3. srpna 2015

Island

Hola hola, zima volá (Ano, snažím se být vtipná)
Ja Vám slíbila ještě ten jeden článek, že? Tak tady ho máte.
Jak jsem již psala, bude to shrnutí dne za dnem mého pobytu na Islandu. Musela jsem všechno tak strašně moc zkrátit a přesto to je hrozně dlouhé, takže chápu, když si prohlédnete pouze obrázky, ale když si to přečtete, uděláte mi moc radost!!!

19.7. - Odlet
Proč někdo někdo nevymyslel normální let na Island?!?!
8 hodin čekání v Hamburgu nás zavedlo na malou obchůzku města a jediné, co tam bylo hezké byla radnice, jinak město bylo nevýslovně hnusné!!!
Letiště v Keflavíku také předvedlo svou "nádheru", když na jeden pás poslali kufry z Kodaně, New Yorku a Hamburgu naráz. To byly jen nepatrné maličkosti.
Pronajaly jsme si tam auto, takže, když jsme vyřídily potřebné papíry, našly jsme náš "Hnujdaj" (Omlouvám se příznivcům tohoto auta) a zakusily jsme sílu Islandského větru, když to s autem házelo ze strany na stranu.
Něco málo pro instagram 

20.7. - Ubytování, únava, centrum a Modrá Laguna
Když jsme se konečně v 4 ráno ubytovaly, lehly jsme a spaly.
Ráno (nebo-li 11 a.m.) jsme se nasnídaly a v místní pekárně ochutnaly různé speciality (Doporučuji napodobeniny pusinky - pusina. Tmavší, s ořechy, čokoládou, karamelem a lékořicí. Nic lepšího jsem snad nejedla). Ale z únavy nás naše nohy zavedly jen kousek do centra a to bylo vše. Prošly jsme krámky se suvenýry (Musím přidat i doporučení na blog, kde jsem se dočetla o pár věcech, co mě ohledně Islandu zaujaly - TADY) a suvenýry tu mají opravdu super, takže předposlední den musím nakupovat!!!
Hlavní, co mě zaujalo, že na přepočet tu mají suvenýry za super ceny.
Jenže jsme se nechaly zhýčkat obchody, a když jsme vlezly do restaurace na obědo-večeři, tak jsme se spíše divily, co to je za ceny (Pardon, pizza Margharita za skoro 350?). Pak jsme se šly kouknout na Harpu a na pokoj, kde jsme udělaly následné rozhodnutí a to navštívit Modrou Lagunu.
Neskutečné, když se v plavkách ponoříte do horké vody, napatláte na sebe přírodní masku a odpočíváte. Vzhledem k tomu, že to je místem klidu, děti tam nemůžou moc blbnout, protože by se mohli někde spálit. Vodní bar je otevřený až do zavírací doby, takže i v deset večer si můžete dopřát chladné osvěžení, když je Vám vedro. Nejvíce jsem se bavila nad záchranáři, kteří tam chodili v bundách a teplých kalhotách s kapucemi na hlavách.

21.7. - Největší horký pramen, lávové pole a kráter
Krátký výlet, protože jsme byly stále unavené. Zastavily jsme se u největšího horkého pramene Deildartunguhver (ha, zmizela jsem v mlze!)
Dále lávové pole. Neskutečně velká plocha, na které nic neroste. Proč? Je to totiž lávově pole a přece jen "železem" si jen tak něco cestu neprorazí.
Jako poslední zastávka byla u kráteru vyhaslé sopky (Grábrok), kde se dalo procházet. Vypadalo to, jako namáhavý výstup, ale opak byl pravdou. Dokonce jsem to nahoru i vyběhla. Jediné, s čím jsem bojovala byl neskutečně silný vítr.
Pak jsme jely zpět do hajan.
Já Vám to říkala! Zmizela jsem v mlze!

22.7. - Golden Circle
Hah, tenhle den vypadal tak jednoduše a taky byl.
Jedna z nejznámějších cest na celém Islandu, která je naprosto nádherná. Střídají se tu různé typy krajin a má 3 obdivuhodné úkazy.
1.Je část kde se dělí Evropa a Severní Amerika nebo-li na sebe tlačí dvě desky a vytváří úžasný úkaz ve smyslu řeky, která má tolik potůčků díky těmto deskám. V této oblasti se také nachází nejstarší parlament. Musím přiznat, že na mě tato oblast působila hrozně "americky". Několik Islandských vlajek na bílém stožáru a i tam, kde jsou spíše nevhodné (TOTÁLNĚ AMERICKÝ STYL).
2.Gejzír, který vystříkne každých cca. 6 minut. Bylo to fantastické a zároveň strašně vtipné, jak tam lidi stáli s foťákem a čekali, až stříkající horkou vodu uviděli a mohli k tomu říct "wow".
Bohužel 2. Nejvyšší gejzír světa nám tuto nádheru nemohl předvést, protože ho turisti zaházeli kameny (Chtěli ho donutit k tomu, aby se rozbouřil). Škoda.
3.Nej tohoto okruhu jsou vodopády Gulfoss, které jsou velké také díky deskám, protože jejich pohyb v minulosti vytvořil mnoho výstupků a to vytvořilo neskutečnou nádheru. Hned jak vkročíte na lávku u vodopádů, okusíte vodu z řeky na vlastní kůži, protože je to takový spád, že voda "práší" všude kolem.
Pak nám scházelo se jen ubytovat.
Část Amerika a část Evropa a já se divím, že se tu cítím, jako doma!                                                                      

23.7. - Vatnajökull a jedna z ledovcových zátok (Jökulsárlón), vodopády a negativní pláž.
Tenhle den nás čekala nejdelší cesta a to cesta za slavným ledovcem Vatnajökull. Konkrétně naše cesta končila u ledovcového jezera odkud po řece kry pluly do oceánu. Bylo to neuvěřitelné! Nádherná voda po které se rozprostíralo mnoho ker. Tam jsme zůstaly chvíli a pak se přesunuly o asi 300 metrů dál, kde už byla jen černá horká pláž s vyplavenými krami na které se lezlo a všichni se na mich fotili. Ty kry mě nezarazily, jako písek, který byl v deseti stupních horký jako při 30ti stupních u moře.
Podél cesty jsme se stavěly u mnoha vodopádů (až jsem převodopádovaná - asi jsem vytvořila nové slovo!).
Poslední zastávka byla ve městě Vík, kde mají pláž s černým pískem, kterou omývají bílé vlny (už chápete? Proto negativní!). Dále se tam tyčí 4 špičaté skály, kterým říkají prsty.
Musím přiznat, že ohledně Víku jsme měly štěstí, protože tam většinu roku prší (obecně na Islandu prší hodně v létě, něajká štěstěna se usmála, nám nepršelo ani jednou).
Tenhle výlet se může zdát hodně krátký, ale byl skoro 4 hodiny jízdy od našeho ubytováni, takže jenom 8 hodin cesty k Vatnajökullu bylo dost.

24.7. - Nestíháme, Vestmannayer islands, Hveragerði, nakupování suvenýrů, whale watching
Ráno jsme musely co nejrychleji odjet z našeho skvělého apartmánu, protože náš plán byl až moc nabitý.
Jako první jsme se vydaly podívat se na Vestmannayerské ostrovy. Bohužel kvůli nedostatku času jsme je viděly jen z dálky, ale když jsem tak četla v průvodci, zas takový zážizek to nebyl. Jediné, co by mě tam zajímalo vidět byl ostrov Surtsay, na který se bohužel stál nemůže (nejmladší ostrov světa).
Dále nás navigace zavedla do Hveragerði, kde se nachází přírodní koupaliště v řece, což je podle mě úžasné. (Znovu musím poděkovat za článek o tomto, tím jsi mě připravila na tůru, kterou jsem nečekala). Cesta v zimě a v mracích, které se držaly těsně nad vrcholky byla upřímně vážně nepříjemná. Pořád nahoru a nahoru. Pro mojí pravou nohu to bylo utrpení (zničené koleno, kotník po čtyřech těžkých víronech a dalších dvanácti lehkých, nedohojenou kyčel po pádu ze 4 metrů ve snowparku a to nejhorší palec po výronu.... Má to všechno něco do sebe). Když jsem pak konečně uviděla unikající páru a ucítila síru a vůni horkého bahna, věděla jsem, že moje trápení je u konce. Bohužel, kvůli nedostatku času jsme si jen namočily nohy na odpočinek a zase skoro běžely zpět, protože začínalo pršet.
Následovalo 40 minut cesty autem do hotelu, kde jsme rychle povyhazovaly věci a měly jsme 2 hodiny na nákup suvenýrů. Vlastně jenom hodinu. Moje milovaná maminka totiž strávila HODINU v obchodě s kanadskýmy kabáty, které jsou známe svou hřejivostí.
Takže jsme si pak koupily kafe v kavárně Kaffi Brennslan (DOPORUČUJI SOYA CHAI LATTE!!!!!!!!!!) a prolétly obchody co nejrychleji to šlo. Spěchaly jsme až tak, že jsme ani jedna nepobraly vtip od prodavačky (U mámy to chápu, ale po asi 16ti letech (od prvního slova v češtině, nevim kdy jsem řekla první slovo) učení angličtiny jsem nevěděla ani já co řekla, sakra!).
A co nás tak tlačilo? WHALE WATCHING
Ve všech zemí, co takhle jezdím, tak kde byla možnost, byla jsem na takovém výletě a přísahám, NIKDY jsem neviděla delfína nebo co bylo slibované, NIKDY! Takže jsem si nic neslibovala od tohoto.
Pro tentokrát mě moje devíti-letá zkušenost zklamala (děkuji!) a po 45 minutách jsme viděli velrybu. Pak se ukázala ještě párkrát a najednou se objevili delfíni (KONEČNĚ!) Když delfíni zmizeli, vrátili jsme se k sledování velryb. A ti lidi věděli, co dělají. Věděli přesně kam jet a proto se nám naskytl nádherný pohled na to, jak se hejno velryb krmí. Skákali z vody s otevřenými tlamami a předvedly nám neuvěřitelnou show. (Na recenze na internetu jsem dala na společnost Elding).


25.7. - Again blue lagoon and bye.
Poslední den, kdy jsme na letišti kvůli odevzdání auta musely být už v 11 nám nezbylo nic jiného, než vymyslet odpočinkovou akci a to znovu Modrou Lagunu o které Vám už asi nemusím psát. Ale pokud by jste se někdy rozhodli vydat se na Island, navštivte jí buď v ranních hodinách nebo okolo osmé večer. Když jsme tam přišly na 8 hodin, bylo tam i s námi 7 lidí, ale okolo 9:15 se to začínalo plnit.
Pak jsme jely na letiště odevzdat auto a hurá na odbavení a přes Frankfurt domů.
Protiklady se přitahují! (Jsem to ale vtipálek)

SHRNUTÍ:
Myslím, že lepší dovolenou jsme naplánovat s mamkou nemohly. Strašně mi hlavně Reykjavík přirostl k srdci. Je to jiná kultura, jiní lidé (A musim přiznat, že to město má víc pěkných kluků, než má celá ČR, bez urážky).
Dál jsem lepší kávu, než je v nepila, milejší lidi jsem nepoznala.
Zažila jsem, jak vypadá jejich volná zábava, když jim skončí práce a v jejich barech/klubech to stojí za to.
Mají vlastní kulturu a národ (z jiných národů), který je na svou zemi hrdý, i když ví, že kdykoliv je může ohrozit nějaký přírodní živel.
Prostě a jednoduše, Island si zamilujete na první pohled.

DOUFÁM, ŽE SI TAM NĚKDY UDĚLÁTE VÝLET!!!!!!!!!!!!

Nicol

1 komentář:

Děkuji za Váš komentář.