neděle 22. listopadu 2015

Maledivy = PARADISE

Před nějakou dobou jsem přidala článek ohledně mého cestování a jedna země Vás zaujala nejvíce a bylo pár otázek, zda bych mohla napsat, jak tam bylo.
Už víte, co za zemi myslím?
Ano, MALEDIVY (Kdo by to byl řekl, podle nadpisu, že?!)
Bylo to před půl rokem, takže neříkám, že si vzpomenu na všechno, takže tak nějak se pokusím zavzpomínat a napsat den po dni (Musím myslet?!?! POMOC!)

1. den - odlet
Vstávání brzo mě zabíjí, ale pro tentokrát ani omylem. Těšila jsem se jako malé dítě na Vánoce. Proč? Čekal mě totiž asi 9ti hodinový let do ráje světa. Když jsme se odbavili, zacházeli s námi, jako s někým vyšším, protože pro tento termín byla poslední možnost pouze přes luxusní agenturu, takže na nás byli všichni tak milí, i když jsme měli normální ekonomickou třídu.
Do Dubaje jsme doletěli někdy v noci a HODINU jsme nad ní kroužili, protože nějaké letadlo mělo zpoždění, což znamenalo zpoždění pro všechna následující letadla. V Dubai jsme naštěstí čekali jenom asi 3 hodiny na let na Maledivy, takže to bylo v pohodě.
Když nám pak v letadle podávali snídani, viděli jsme, jak svítá. Říkám Vám, nádhernější věc neuvidíte, je to strašně moc krásné to sledovat z okna.


2. den - přílet, ubytování
Když jsme přiletěli, trochu jsme měli strach, protože dráha začíná v moři a končí v moři, takže když nezabrzdí pilot dobře, skončíme ve vodě, ale jako vždy vše dobře dopadlo a my jsme si šli vyzvednout kufry a už na nás čekal člověk s naším jménem, který s námi šel k lodi, která nás odvezla na ostrov, kde byl resort, kde jsme bydleli. Už jenom, co jsme tam vyšli ven (Ano, já v teplé bundě, s mikinou, termo legíny na běhání a teniskami - super, do 30°C!), tak jsem nevěřila svým očím, takhle modrá voda?! To snad ne! Ale bylo to tak
Když jsme přijeli na ostrov, vzali nám kufry, zeptali se na jméno a odvezli nám je tam, kde bychom měli bydlet.
Bohužel příjezdové vyřizování bylo delší, takže nám zadarmo hned nabídli pití a příjezdový koktejl v místním baru.
Pak nám udělali prohlídku po ostrově, kde dá se říct bylo vše - Obchůdky s občerstvením, 4 restaurace, bar, 2 obchody se suvenýry a potápěčský obchod.
A jako poslední nás odvezli k našim ubytovacím zařízením. My jsme vystupovali, jako první a bydleli jsme v Jaccuzi Beach Villa - Což byla dvoupatrová budova s otevřenou koupelnou ven, kde byla i vířivka.
Nečekali jsme na nic a hned šli na nejbližší pláž, která byla asi ani minutu od nás. Byl tam výhled na 2 vodní vily a moře bylo nádherně modré, jako známe všichni z pohádek.
Na pláži jsme byli do večera, dokud nezapadlo slunce (Já se tam pak už nudila, tak jsem trénovala na pláži a ano, všichni na mě koukali, jak na blbce, ale sportování něco stojí).

3. den - Voda, šnorchlování, žralok
Co by se tak dalo dělat na ostrově než koupat se a šnorchlovat a opalovat se, že? Vzhledem k posunu času jsme přišli jako poslední na snídani, takže k vodě jsme šli asi ve 12 (Bravo Nicol, jde ti to, si užívat tohohle ráje!)
No a s mamkou jsme se rozhodly zanechat na pláži jejího přítele a my jsme si šly půjčit šnorchly a šly se potápět.
Doplavaly jsme až na okraj korálů, kde je pak prostě spád dolů. Kdo z Vás viděl Hledá se Nemo, ví o čem mluvím. A opravdu to tak vypadá. Za vámi korály a ryby a před vámi nic. Pouze voda, která je nekonečná a pod vaším tělem to samé. Jedním slovem - nádhera.
Ve vodě jsme byly tak 2 hodiny a tak jsme se rozhodly doplavat zpět k místu, kde se slunil mámy přítel.
No a tak jsem plavala trochu napřed, ale myslela jsem, že mamka bude hned za mnou. Kouknu doleva, doprava a za sebe a ona nikde, tak se vynořím a vidím její šnorchl, že se blíží, tak si řeknu fajn. Potopím se a přede mnou nikdo nebyl a najednou jsem v sobě cítila takový klid před bouří a tak zaberu ploutvemi, abych plavala dál a najednou vedle mě zabere ŽRALOK!
A ne, nedělám si srandu. Na trochu uklidnění situace, měl maximálně 130/140 cm, takže nebyl velký, jako normální, ale sakra! Strašně jsem se lekla a z místa se nehnula, dokud nedoplavala mamka. Té jsem to všechno řekla a ta se začala smát, jako pominutá. "Měla jsi si přečíst knížku. Žraloků tu potkáme plno." (Díky mami, to je uklidnění dcery, hlavně, že se bavíš!)
Tento večer jsme šly do místní restaurace, která se specializovala na asijské jídlo - jarní závitky z Číny, thajské smažené nudle, ostré polévky nebo typické dezerty, jako sladká rýže s ovocem nebo čokoládou

4. den - Mečoun
Další den byl stejný, jediné co, tak jsme se s mamkou vydaly na pozorování delfínů, na což jsem se těšila, protože za dobu mého cestování jsem nikdy delfíny neviděla (Tedy viděla, ale jenom v různých zoologických zahradách nebo Marine Parks, což se volné přírodě nevyrovná). Jenže při mém štěstí se to nepodařilo ani teď. Už jsme se vraceli k našemu ostrovu, když v tom to kapitán otočil, že je někde velké hejno delfínů. Dorazili jsme na místo a nikde nic. 
Byli jsme blízko dalších dvou ostrovů a tak fotím, jak vypadá, protože tam byla ta "cesta v moři", kdy máte písek, přes který se párkrát převalí vlna, jinak je možné přecházet z ostrova na ostrov, což bylo nádherné.
A najednou hop! Asi 2 metry od naší lodi vyskočil mečoun. A pak znovu na tom samém místě, protože zrovna byl čas večeře, takže se krmil.
(Pro fotku bych musela do jiného notebooku, pardon)

5. den - Mořská želva a Manta obrovská
Dopoledne se nic moc zajímavého nedělo, hlavně byl odliv, takže hladina byla skoro a metr nižší, možná i o víc. Takže jsme se šli koupat pořádně až odpoledne.
S mamkou jsme si nic nemusely říkat a bylo jasné, že jdeme šnorchlovat. Daly jsme si šnorchly a hned kousíček od břehu jsme viděly ruské turisty, jak se tam nad něčím radují (Zvědavost nenechá nikoho spát) a tak jsme připlavali blíž a viděli jsme, jak tam zvedají plavající želvu atd. (Demence lidí nemá hranic. Ať si jí pohladí a ať táhnou a ne, že jí tam budou tahat).
Jakmile odplavali, my jsme připlavaly blíž a pozorovali jí. Byla to nádhera vidět jí v jejím přirozeném prostředí. Trochu mě mrzelo, že bylo vidět, že jí kdysi napadl žralok a kus krunýře měla ukousnutý, ale takhle to bohužel chodí. Ani my jsme bohužel neodolaly a lehce jsme jí pohladily po krunýři a nechaly jí plavat svou cestou.
Plavaly jsme na jiném místě až zase na hranici spádu korálů, jako jsem to už popisovala a musím říct, že na tom místě se vyskytovalo víc žraloků a i těch větších. Od mámy jsem se ani na kousek nehnula, protože respekt z nich má snad každý. No a tak si plaveme a najednou okolo nás proplavou dvě Manty obrovské!!!! Neuvěříte mi, jaká to byla nádhera. Myslím, že všichni ze školy, co při biologii vnímali ví, že s těmito živočichy potápěči rádi a nejčastěji plavou. My se jen "zastavily" a sledovaly, jak od nás plavou zase pryč. To byla tak neskutečná nádhera, to vážně slovy nejde popsat.

Další dny podobně. Šnorchlovali jsme, koupali jsme se a opalovali se.

Poslední den - Volejbal, západ slunce, konečně delfíni a závod krabů s Brity. 
Poslední den bylo všechno stejné, až na to, že jsme se konečně odhodlali jít si zahrát volejbal. Tedy spíš, musela jsem mít nějaký trénink, takže jsme si půjčili asi 10 míčů a já tam trénovala. Mamka podávala balóny a mámy přítel vymýšlel různá cvičení a na rovinu? Jsem vážně vděčná, že nehraju beach volejbal, protože to je moc náročný na mě.
Pak jsme si tam s místními zahráli, a když jsme odpočívali, vyprávěl jeden z nich, jak u nich fungují zápasy - Skoro každý ostrov má volejbalový tým a a Maledivy jsou rozdělené na různé "kraje", ve kterých jsou ostrovy, tak to berou, jako jednu oblast a ti nejlepší z krajů hrají vyšší ligu, že lítají na různé ostrovy (To můžeme u nás přirovnat k extralize nebo první lize). Přijde mi to strašně moc zajímavý, protože, kdo tohle má? Maledivy.
No, blížil se večer a my se šli umýt. S mamkou jsme se rozhodly obejít celý ostrov a mezitím se blížil západ slunce. Sedly jsme si na jedno molo a sledovaly, jak se slunce blíží k horizontu a v tom se tam objevili delfíni - Konečně, delfíni! Sice byli malinkatí, ale zážitek to byl.
Večer po večeři jsme si šli sednout do baru, kde byly každý večer různé aktivity. Tento večer tam byl závod krabů.
Každý si vzal kraba s číslem a pak se vyvolávaly čísla, která spolu šly do souboje. Postavili jsme kelímky s nimi do středu kruhu, pak animátorka dupla a my dali kelímky pryč a fandili jsme naším krabům. Juhů, dostala jsem se až do finále, proti Britům, Němcům a Francouzům.
Animátorka se nás ptala na jména a odkud jsme, a když jsem řekla Nicol from Czech Republic, tak Britové (pod vlivem alkoholu) začali strašně moc jásat a tleskat, tak se mě zeptala, jestli to jsou kamarádi a tak odpovídám, že ne a jeden z těch Britů: "No, she is just a big liar. She is our best friend!" Zasmáli jsme se a ten, co to řekl si přidělal kraba na prst a odešel (Jako WHAT?!  :D)
Tak jsme se pobavili a šli do souboje. Už nevím, co byla výhra, ale všichni jsme fandili jak zběsilí. No, můj krab s číslem 11 skončil 3.
Takže gratulace Krabovi (Ano, s velkým K, protože si to zasloužil za svou statečnost).

Den odletu
Letěli jsme večer domů, takže jsme byli aspoň celý den na pláži. No, já si půjčila prkno a jela si to na paddle boarding. Je to věc, kterou se v Chorvatsku uklidňuji a vážně jsem zjistila, že moje prkno mi chybí, i když jsem zimní typ (Logika žádná, vim!).
Následovaly poslední fotky a pak už jsme letěli domů a přes 8mi hodinové čekání, které jsme si zkrátili malou návštěvou Dubaie to byla v pohodě cesta (Většinu jsem prospala, což znamená, že jsem poprvé usnula v letadle, konečně!)
Přiletěli jsme v pondělí zase do zimy, ale to nevadí. Vzpomínky mi zůstanou.

Doufám, že vy, co jste mě prosili o tento článek jste za něj rádi. Bohužel si nevzpomenu na všechno, ale to nejdůležitější máte mít.
Bye


Nicol


1 komentář:

  1. To je neskutečně krásný článek!! :) Fakt mě baví číst takovéhle články, protože prostě ráda cestuju a ráda o tom čtu. :)
    Muselo to být úžasné, také bych se někdy chtěla jet podívat na Maledivy :) A ty zážitky, které si zažila... no nemám slvo. :)

    DENYII

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář.